Vyškov
První zmínka o městě pochází z listiny olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka r. 1141. Začátkem 13. století na hradě Vyškově sídlil Jakub, úředník krále Přemysla Otakara I. Roku 1248 za biskupa Brunona ze Schauenburku byl Vyškov povýšen na město a o něco později připadl olomouckým biskupům, jimž patřil až do 19. století. Ve 14. století již Vyškov patří k předním městům olomouckého biskupství. V dobách husitských byl Vyškov, který zachovával věrnost biskupovi, dobyt a zpustošen (asi 1427). Za uherských válek ho vypálil syn krále Jiřího z Poděbrad, Jindřich z Poděbrad a Minsterberka.
V této době se město přidává k vzbouřeným stavům 17. srpna 1619. Představitelé města odevzdali klíče města veliteli stavovské jízdy Ladislavu Velenovi z Žerotína. V tomto období v rozmezí let 1618 - 1648 bylo město dvakrát obsazeno Švédy a při jejich druhém vpádu v roce 1643 zcela vypleněno.
Začátkem 18. století ovládají Vyškov italští přistěhovalci. V roce 1734 se sjíždějí na zámek hosté kardinála Wolfganga Hannibala von Schrattenbacha, olomouckého biskupa a místokrále neapolského. V roce 1753 celé město včetně zámku vyhořelo, ušetřeny byly jen dva domy u brněnské brány. Roku 1834 byly zbořeny olomoucká i brněnská brána. Druhý obrovský požár zasáhl Vyškov v květnu roku 1917; trval 3 dny a zničil celou třetinu města.
Za první republiky v letech 1923 až 1925 proběhla elektrifikace města.V roce 1935 pak byla provedena výstavba vodovodu.
