Sušice
První větší invazi nových obyvatel - Keltů - lze zaznamenat až v mladší době železné v 5. století před naším letopočtem. Keltové pronikli do oblasti horní Otavy a nedaleko Sušice si vybudovali pevné útočiště na vrchu Sedlo u Albrechtic.V 6. století se na Sušicku začali zabydlovat Slované a hustota zalidnění postupně rostla. Vytvořili zde řadu zemědělských sídel a několik rýžovnických osad podél Otavy.Osada Sušice byla pravděpodobně založena kolem roku 790, nejstarší písemná zmínka o ní však pochází až z roku 1233.Některé zdroje uvádí, že král Vladislav II. věnoval území Sušice a Albrechtsriedu (Albrechtic) nově vzniklému klášteru ve Windbergu, k tomu mělo dojít roku 1142. Kolem roku 1257 obsadil Sušicko budoucí král Přemysl Otakar II. a v následujících letech nechal u řeky vybudovat nové město. Roku 1273 bylo Sušicko připojeno zpět k Českému království a Sušice se stala královským městem.
Sušice patřila k městům, která husitské hnutí významně podporovala. Sušičtí byli také mezi prvními, kteří spolu s Klatovskými, Domažlickými a Plzeňskými vytáhli na Prahu na pomoc husitům, když zde po smrti krále Václava IV. došlo k prvním střetům mezi oběma tábory a účastnili všech významných bitev. Teprve po definitivní porážce husitů u Lipan roku 1434 se Sušice podřídila zemské jednotě.
Sušicko ztratilo něco ze svého někdejšího významu. Bohaté zdroje drahých kovů se z větší části vyčerpaly a krajina Sušicka neposkytovala mnoho dalších možností k hospodářskému využití šlechtou. Pro přímé panské podnikání se tento kraj svými přírodními poměry nehodil. Rybníky ve velkém zde nebylo možné zakládat, špatná dostupnost dřeva z rozsáhlých šumavských lesů sehrála také svou roli.
Za odepření pomoci a poslušnosti králi Ferdinandu I. přišla Sušice roku 1547 o svá privilegia (později navrácena) a statky, součástí trestu byla i vysoká pokuta.
Sušice však měla také velké příjmy z obchodu, což i přes výše jmenované problémy umožnilo její rozvoj. Z Bavorska byla dovážena sůl, do zahraničí na oplátku směřovalo obilí a slad, dále se vyvážel například chmel. V roce 1571 byl ve městě založen pivovar.
Třicetiletá válka přinesla městu značné útrapy, ať už v podobě škod působených táhnoucími vojsky či v důsledku nucené rekatolizace. V souvislosti s přesuny obyvatelstva vyvolanými válkou vzrůstal počet německých obyvatel a z poměrně významného kraje kleslo po třicetileté válce postupně na jeden z nejchudších a nejzanedbanějších koutů nejen na jihu Čech, ale v celé zemi.
V roce 1839 založil Vojtěch Scheinost nejstarší sirkárnu na území Čech (společnost SOLO se objevuje roku 1903). Ve městě se dařilo mnoha různým řemeslům. Pořádalo se několik výročních trhů. Koncem století se zde začal zpracovávat vápenec. Vápencové lomy se nachází poblíž nejsevernějšího výběžku města, západně od Otavy. Význam měl i kožedělný průmysl.Od roku 1845 fungovala pravidelná jízdní pošta mezi Sušicí a Horažďovicemi. Došlo i k proměnám ve vzhledu města. Byly zbourány městské brány a převážná část hradeb, náměstí a Pražská ulice byly vydlážděny. Sušický okres měl 20 pivovarů. Mlýnů bylo ve městě pět. Na Sušicku v té době také pracovalo přibližně sedm sklářských hutí, několik papíren.
Po obsazení Sudet nacistickým Německem zůstala Sušice vzhledem k převaze českého obyvatelstva součástí Československa.
