Plzeň
Plzeň leží na soutoku řek Mže, Radbuza, Úhlava a Úslava, z nichž vzniká řeka Berounka.
V rozsáhlých továrních halách bývalé Škodovky se vyrábějí dopravní prostředky a průmyslové stroje, na druhé straně krajské metropole se pak vaří známá piva Prazdroj a Gambrinus.
Ve městě sídlí také biskupství plzeňské diecéze.
První zmínky o Plzni (dnešním Starém Plzenci) pocházejí z roku 976, kdy u tohoto přemyslovského hradiště kníže Boleslav II. porazil vojsko německého krále Oty II. V podhradí postupně vyrostlo městské sídlo s řadou kostelů a živým obchodním ruchem. Do nynější polohy (v jižním sousedství tehdejší vsi Malice) přenesl město pod názvem Nová Plzeň král Václav II. roku 1295 jako důležitou obchodní křižovatku západních Čech na cestě z Prahy do Bavorska.
Na samém počátku husitských válek měli kališníci – díky velmi radikálnímu faráři Václavu Korandovi – ve městě velký vliv, ale už roku 1420 musel Koranda s Janem Žižkou odejít na Tábor a Plzeň se stala hlavní baštou katolické strany („pod jednou“). Třikrát byla neúspěšně obléhána.
Na devět měsíců se stala Plzeň hlavním městem říše a sídlem vlády, když sem císař Rudolf II. uprchl před morovou epidemií na přelomu let 1599 a 1600 (od září až do června). Sídlil v tzv. Císařském domě, který se nachází vedle dnešní budovy radnice.
Roku 1618 byla Plzeň poprvé dobyta vojskem českých stavů pod velením knížete Mansfelda. Během třicetileté války hospodářství i kultura upadala. Švédské obléhání v letech 1637 i 1648 bylo neúspěšné.
V 19. století nechal purkmistr Martin Kopecký (1828–1850) zbourat hradby a na jejich místě vybudovat kolem starého města sady.
Na konci 19. století se Plzeň stala kolébkou české secese a od počátku 20. století je Plzeň druhým největším městem v Čechách a ke konci minulého století se stala i čtvrtým v České republice.
