Kraslice
Oblast na horním toku řeky Svatavy a Libockého potoka byla postupně osídlována německými zemědělci už od poloviny 12. století. Osada byla povýšena na město až Karlem IV. v roce 1370, podle nějž se měly Kraslice stát základnou na trase do Durynska, která vedla přes Karlovy Vary a saský Schöneck. Dalším důvodem povýšení byl císařův zájem o rozvoj těžby stříbra v této oblasti. V roce 1541 získaly Kraslice titul svobodného hornického města a od této doby používají písmeno G ve svém městském znaku. Třicetiletou válku přežily Kraslice díky své poloze a ochranné listině celkem dobře a byly ušetřeny i pustošení švédských a císařských vojisek. V roce 1666 získává město od svobodných pánů ze Schönburku silně katolický hrabě Hans Hartwig von Nostitz a zavádí zde protireformaci, která do té doby na rozdíl od zbytku Čech zde proběhla neúspěšně. V květnu 1671 povolává hrabě Nostitz mladého duchovního ze Sokolova a zakládá v Kraslicích katolickou faru, rozpouští luteránské městské zastupitelství a nahrazuje ho katolickým. Téměř veškeré obyvatelstvo bylo nuceno přestoupit ke katolicismu nebo se vystěhovat. Valná většina po počátečním odporu nakonec přistoupila ke změně náboženství.
