Chodov
První zmínka o Chodovu je z roku 1195 (Zedliz Codou). Původně šlo o slovanské sídliště, jehož jméno bylo odvozeno od obchodní stezky (chody), procházející tímto územím. Během středověku bylo slovanské obyvatelstvo postupně nahrazeno Němci. Ve 12. - 13. století byl Chodov v držení kláštera ve Waldsassenu a od 14. do 17. století patřil k panství loketskému.
V polovině 14. století přešel Chodov do držení šlechty. V procesu drobení feudálního vlastnictví došlo k rozdělení kdysi jednotné správy chodovského statku na dva díly a vytvoření samostatných lokalit Dolního a Horního Chodova. Ty se se svými vlastníky i obyvateli staly částmi složité lenní soustavy loketského hradu, jež trvala až do doby třicetileté války.Tehdy se podařilo rozdělený Chodov v majetku rodu Plankenheimů přechodně sjednotit. Z jejich období je zachována převážná většina stavebně historických památek, mezi kterými vyniká barokní kostel sv. Vavřince, vybudovaný v letech 1725-1733.
Původní zemědělský charakter Chodova se výrazně proměnil v procesu industrializace, využívajícího bohatá nerostná ložiska, zejména uhlí a keramických hlín, v okolí Chodova. Od konce 18. století se zde rozvíjela těžba hnědého uhlí a roku 1810 byla zahájena výroba porcelánu, která přetrvala dodnes. K dalšímu rozvoji města přispělo také strojírenství, stavební výroba a sklářství.
Ekonomický rozvoj celé oblasti byl impulsem přeměny Chodova v průmyslové město. Předcházelo jí v dubnu 1869 správní spojení obcí Dolní a Horní Chodov v jeden celek a prohlášení nové obce za městys. Rozhodnutím císaře Františka Josefa I. z 30. září 1894 byl Chodov povýšen na město.
