Boskovice
Boskovice jako trhová osada byla založena pravděpodobně ve 13. století. Avšak z archeologických nálezů lze usuzovat, že osídlení v těchto místech je daleko starší. První uvedení názvu Boskovice je z roku 1222, kdy Jimram z Boskovic byl svědkem vydání listiny Přemyslem Otakarem I. O sto let později, roku 1313, je datována první zmínka o Boskovickém hradu. První písemná zmínka přímo o městě samotném pochází z roku 1413. V roce 1463 v Praze povoluje král Jiří z Poděbrad Boskovicím pořádat jarmark a výroční trhy na den svatého Víta.
K Boskovicím patří také židovská obec. V roce 1454 vydal král Ladislav Pohrobek zákon o vyhnání Židů z královských měst. Většina Židů přicházejících v tuto dobu byla původem právě z Brna. Uzavřené ghetto oddělené od města dvěma branami vzniklo v roce 1727. V roce 1930 se k židovské národnosti hlásilo 318 boskovických obyvatel. Ve dnech 14. a 15. března 1942 bylo z Boskovic do koncentračních táborů deportováno 458 židovských obyvatel, z nichž se vrátila jen hrstka.
Prvními majiteli města i hradu jsou páni z Boskovic. V letech 1398–1458 je vystřídali páni z Kunštátu, ale po nich se opět vrací Boskovicové. Od roku 1547 se držení majetku přesouvá na rod Ederů ze Šťavnice. Po dvaceti letech přebírají panství Morkovští ze Zástřizl. Na konci 17. století získává Boskovice rod Ditrichštejnů. Jako posledním majitelem města se stává rod Mensdorff-Pouilly, kteří město převzali v 50. letech 19. století.
