Blansko
První zmínka o zdejší osadě (dnešním Starém Blansku) na pravém břehu Svitavy se objevuje v Letopise tzv. Kanovníka vyšehradského a váže se k roku 1136, kdy probíhal ostrý majetkový (ale v pozadí hlavně politický) spor o právo vystavět v Blansku kostel mezi olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem a brněnským údělným knížetem Vratislavem. Blansko se s dalšími osadami stalo majetkem olomouckého biskupství a jeho držitelé dostávali toto zboží jako léno. Centrem tohoto panství se stal v 2. polovině 13. století hrad Blansek, ležící východně od Blanska. Roku 1277 založil olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku na protější straně řeky novou osadu, která se jako tzv. Nové Blansko stala jádrem pozdějšího města.
Roku 1580 povýšil Matyáš Žalkovský ze Žalkovic Blansko na městečko. V letech 1631-1694 držel Blansko rod pánů z Rožmitálu. Slezský rod hrabat Gellhornů zde v roce 1698 založil první železárny.
K významnému rozvoji Blanska došlo v 19. století právě v souvislosti s rozmachem zdejších železáren a strojíren, které zbudoval Hugo František Salm. K dalšímu rozmachu města přispěla železniční trať Brno - Česká Třebová, která bylo slavnostně otevřena 1. ledna 1849. V tomto období, kdy došlo ke zrušení roboty a šlechtických panství, se stalo Blansko centrem jednoho ze tří soudních okresů, které spadaly pod hejtmanství v Boskovicích. Blansko z městyse na město povýšil císař František Josef I. teprve roku 1905.
