Tachov
První zmínka o městě pochází z roku 1115, ale není zcela věrohodná. První konkrétní písemná zmínka o městě pochází z roku 1126, kdy kníže Soběslav nechal přestavět některé důležité hraniční pevnosti a zmínka z roku 1131 potom již uvádí hrad v blízkosti vesnice Tachov. Bouřlivý rozvoj město zaznamenalo za vlády Přemysla Otakara II., který v Tachově nechal vystavět nový hrad a v jeho podhradí nechal patrně kolem roku 1285 založit nové královské město Tachov, které nechal obehnat hradbami. V 15. století se v Tachově třikrát střetli husité a jejich odpůrci, z čehož nejvíce se zapsala do historie bitva u Tachova (v roce 1427).
V roce 1623, když se ještě město nestačilo vzpamatovat z velkého požáru, bylo prodáno Janu Filipovi Hussmannovi z Namédy. Byl to trest císaře Ferdinanda II. za účast v protihabsburském povstání. Tachov se tímto stal pouhým poddanským městem s omezenými právy, navíc mu byly zabaveny statky, které městu dříve patřily. Za Hussmanna navíc probíhala násilná rekatolizace a germanizace obyvatelstva. V době třicetileté války bylo město město poničeno a vypáleno Švédy.
V roce 1869 žilo ve městě 3 857 obyvatel, většinou Němců. V roce 1895 byla do města zavedena železnice na trati Planá-Tachov, později (1910) prodloužená pod Českým lesem až do Domažlic.
