Kladno
Poprvé se Kladno zmiňuje v zemských deskách roku 1318. Po několik století byla ves Kladno v majetku rozvětveného rytířského rodu Kladenských z Kladna, kteří zde měli tři tvrze.Posledním příslušníkem hlavní větve rodu Kladenských byl rytíř Zdeněk Kladenský z Kladna († 1543), který panství odkázal svému synovci rytíři Oldřichu Ždárskému ze Žďáru a jeho čtyřem synům.
Privilegiem z 22. prosince 1561 tak Kladno dostalo právo pořádat dva výroční a týdenní trh a byl mu udělen znak (půlený modrý štít s polovinou stříbrné orlice pocházející ze znaku vrchnosti - tj. rodu Žďárských a s rysem v přirozených barvách).
Druhá polovina 16. století byla pro Kladno příznivá.
Neštěstí postihlo Kladno 7. listopadu 1620, kdy městečko při tažení od Rakovníka ku Praze vydrancovali obávaní polští kozáci v císařských službách - tzv. lisovčíci.
Již roku 1830 byla v Kladně uvedena do provozu koňská dráha, určená tehdy hlavně pro převoz dřeva. Vedla z Brusky (dnes Praha Dejvice) na Vejhybku (dnes Kladno-Výhybka). Šlo o druhou veřejnou železnici 1840. Roku 1850 byl otevřen první důl Lucerna, roku 1889 ocelárny Poldi. Kladno se tak stalo jedním z průmyslových center Čech a rychle rostlo počtem obyvatel, rozlohou i významem. Velmi aktivní zde bylo dělnické hnutí, docházelo zde ke stávkám a demonstracím a Kladno se také stalo jedním z ohnisek českého komunistického hnutí. Těžký průmysl také znamenal poškození zdejšího životního prostředí.
