Jičín
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1293 z listu Guty Habsburské, manželky Václava II., jednalo se o královské město. V této době se ve městě rozvinuly obchod a řemeslnictví, byly postaveny první gotické stavby, jako kostel sv. Ignáce. Roku 1337 prodává český král Jan Lucemburský město šlechtickému rodu Vartenberků, kteří zakládali v okolí města nové vsi a zasloužili se o jeho další rozvoj.
V době renesance vládli městu Trčkové z Lípy - za jejich vlády byla vystavěna Valdická brána. Dále pak město vlastnili Smiřičtí, ti se zase zasloužili o výstavbu jičínského zámku. Po bitvě na Bílé hoře si Jičín za svoje sídlo vybírá Albrecht z Valdštejna, který zve italské architekty, kteří dále město zvelebují - například barokním kostelem sv. Jakuba. Po vévodově smrti je Jičín pleněn švédskými i císařskými vojsky. Stejně jako zbytek českých zemí je násilně rekatolizován.
Jičín se později stává jedním z center českého národního obrození, na zdejším gymnáziu například učil František Ladislav Rieger. Na konci 19. století zde vzniká závod Agrostroj, který byl velmi úspěšný za první republiky i za socialismu a v omezené míře funguje dodnes.
