Cheb
Chebské hradiště bylo osídleno již v 9. století Slovany. První dochovaná písemná zmínka o Chebu pochází z roku 1061. Roku 1146 připadlo Chebsko císaři Fridrichu I. Barbarossovi který zde kolem roku 1180 nechal postavit dodnes z části zachovaný středověký hrad (falc). Na město byl Cheb povýšen roku 1179. V lednu 1285 se v Chebu konala svatba českého krále Václava II. s dcerou římského krále Rudolfa I. Jitkou, poté Cheb patřil střídavě k Čechám a Německu, roku 1322 ho Ludvík IV. Bavor se souhlasem chebských dal v zástavu českému králi Janu Lucemburskému.
Během husitských válek stál Cheb jakožto město katolické aktivně na straně protihusitské koalice. V pozdější době se ale připojil k luteránské reformaci.
Dne 25. února 1634 byl v Chebu, v domě na náměstí (za Špalíčkem, dnes Městské muzeum) zavražděn Albrecht z Valdštejna a na hradě jeho důstojníci.
Autonomistickým tendencím spojených s odvolávání se na zvláštní postavení Chebska v rámci Zemí Koruny české učinili definitivní konec Habsburkové roku 1723, když se Cheb roku stal svobodným královským městem (ale ještě zhruba dalších sto let náležel do řezenské diecéze). Jako poslední státoprávní akt Chebska může být v této souvislosti vnímáno přijetí pragmatické sankce 21. října 1721.
