Bílina


zvětšit do nového okna Bílina kolem roku 1915

Název města vznikl z přídavného jména bílý (bielý) a termín Bielina měl původně označovat bílé, tedy bezlesé místo, nebo protékající bílou řeku.Někdy na konci 10. století zde byl vybudován přemyslovský hrad. Ten byl odkryt a prozkoumán archeology na místě dnešní zámecké zahrady. První písemná zpráva o Bílině je již z roku 993 a pochází z nejstarší české Kosmovy kroniky v líčení války mezi Břetislavem I. a německým císařem Jindřichem III.
Hrabišici si v průběhu l2.století vytvořili ze statků v bílinské provincii mohutnou základnu. Zakladatel rodové moci Hrabiš byl u dvora pražských knížat. v letech 1189-1197 nejvyšším komorníkem a jeho mladší bratr Slavek je uváděn v roce 1207 jako bílinský kastelán.
Roku 1237 daroval král Václav I. Bílinu svému oblíbenci Ojířovi z Frydberka

V roce 1513 pak získali Lobkovicové hrad a panství do dědičného držení. Rozvíjela se činnost řemeslnických cechů. Třicetiletá válka znamenala pro Bílinu - jako i pro celou zemi - velkou pohromu. Katolické město sice nemuselo být násilně rekatolizováno, avšak to se netýkalo jeho okolí.

V době vlády kněžny Eleonory se v Bílině zvláště rozvíjelo lázeňství. Zdejší minerální voda se užívala k léčebným účelům odedávna. V roce 1712 byly prameny vyčištěny a tři z nich byly upraveny k používání.
Vývoj Bílinska silně poznamenala těžba uhlí. Rozvíjel se i další průmysl. V roce 1835 vznikl v Bílině cukrovar a po něm porcelánka, v roce 1893 začala pracovat sklárna Engels. Roku 1913 byla uvedena do provozu huť v Chudeřicích, v roce 1918 zde zahájila výrobu sklárna.


 
převzatý text : wikipedie.cz a bilina.cz